Definice
Jedná se o široké spektrum nozologických jednotek, které zahrnuje různé nemoci pohybového systému horních končetin, jež vzájemně spojuje stejná etiologická noxa - profesní dlouhodobé nadměrné jednostranné přetěžování končetin, opakovaná mikrotraumatizace, často spojení s významným vlivem nevhodné polohy při práci.

Epidemiologie

Počet těchto onemocnění, které byly v letech 2003 - 2007 uznány v ČR za nemoci z povolání se pohyboval od 99 do 159 ročně, celkem se jednalo o 586 případů, nejčastěji se jednalo o epikondylitidy humeru.

Etiopatogeneze

Etiologickým faktorem onemocnění z přetížení je dlouhodobá nadměrná jednostranná zátěž určité části pohybového aparátu, kdy alterace přetěžované tkáně postupuje rychleji, než její následná regenerace nebo reparace. V důsledku přetěžování vznikají v postižených oblastech mikrotraumata, dystrofické změny se zřetelnou poruchou prokrvení a edém, který zhoršuje celý stav tím, že omezuje prokrvení postižené oblasti a vede k progresi dystrofických změn. V patologickoanatomickém obraze lze pozorovat trhlinky, aseptické nekrózy, rezidua po hematomech a degenerativní změny pojivové tkáně.

Klinické projevy

Mezi první příznaky onemocnění patří bolest, otok a porucha funkce v postižené oblasti. Později se objevují závažnější příznaky jako deformity kloubů, ruptury šlach apod. Podrobněji jsou klinické projevy zmíněny níže u jednotlivých nosologických jednotek.

V rámci diferenciální diagnostiky musíme vyloučit neprofesionální etiologii těchto onemocnění (úrazy, vrozené nebo získané vady).

Diagnostika, prognóza a posuzování

popsány podrobněji v následujících kapitolách sekci A pro lékaře a studující lékařských fakult :

Léčba

Zásadní je vyřazení pacienta z přetěžující práce, která nemoc způsobila. U akutních tendinitid imobilizace končetiny, lokální aplikace nesteroidních antirevmatik, kortikosteroidů. U stenozujících tendovaginitid léčba operační, která spočívá v protětí fibrózní vrstvy šlachové pochvy. U impingement syndromu III. st. bývá většinou zvažována operační terapie spočívající v revizi subakromiálního prostoru, rotátorové manžety, její rekonstrukci a zmenšovací plastice příslušné části akromion (akromioplastika) technikou klasickou či artroskopicky. U častých radiálních entezopatií humeru imobilizace lokte, lokální aplikace kortikosteroidů, rtg terapie. Při trvání obtíží operační terapie s protětím nebo excizí bolestivého odstupu svalu (osvědčená je například operace dle Boyda a Mc Leoda). Terapie osteoartrózy spočívá v zabránění progrese změn již vzniklých, tlumení bolesti, rehabilitaci s pohybem kloubu v odlehčení a udržováním dobré trofiky svalových skupin v oblasti postiženého kloubu, protizánětlivé fyzikální léčbě, lázeňské rehabilitační léčbě. Farmakoterapie zahrnuje podávání analgetik a nesteroidních antirevmatik, chondroprotektiv a intraartikulární aplikaci steroidních antirevmatik. Chirurgické terapeutické výkony zahrnují řadu možností podle indikace ortopeda, např. synovektomii, kloubní débridement, osteotomii, aloplastiku, artrodézu apod.