3. Onemocnění horních končetin způsobená prací s vibrujícími nástroji a zařízeními


Předcházející kapitola   ÚVOD  Nasledujici kapitola

3.3. Nemoci periferních nervů horních končetin charakteru ischemických a úžinových neuropatií při práci s vibrujícími nástroji a zařízeními


Definice:
Položka 7 kapitoly II seznamu nemocí z povolání zní:Nemoci periferních nervů horních končetin charakteru ischemických a úžinových neuropatií při práci s vibrujícími nástroji a zařízeními. Ischemické poškození n. mediani, n. ulnari nebo obou nervů s klinickými iritačními a zánikovými příznaky a patologickým nálezem v EMG vyšetření, odpovídajícími nejméně středně těžké poruše. Nemoci vznikají při práci s pneumatickým nářadím ručně ovládadaným nebo při práci s vibrujícími nástroji s takovými hodnotami zrychlení vibrací, které jsou podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci.

Onemocnění probíhá většinou pod obrazem periferní neuropatie. Nejčastěji je postižen n. medianus ve své distální části při průběhu karpálním tunelem (viz obrázky) - tzv. syndrom canalis carpi. Méně často je postižen n. ulnaris. Při vzniku neuropatií se uplatňuje přímý vliv vibračních mikrotraumat a potom také postižení vasa nervorum vibracemi, které působí ischemii zejména terminálních úseků nervových vláken.

p33b

p33a

Anamnéza - výrazně převládají stížnosti nemocných na parestézie (pocit trnutí, brnění či mravenčení) v prstech rukou, zvláště v klidu a v noci, obtíže mohou významně narušovat spánek. K dalším příznakům patří snížení citlivosti prstů, taktilní hypestézie, jemné poruchy v motorice, oslabení svalové síly, méně často svalové křeče a po­rucha reflexů horních končetin.

Fyzikální vvšetření - může prokázat zejména poruchy čití, zvláště taktilního, event. poruchu vnímání vibrací, oslabení svalové síly, nacházíme svalové hypotrofie až atrofie, zejména thenaru. Typické je zhoršování těchto příznaků zesilovacími testy imitujícími pracovní pohyby, u syndromu karpálního tunelu poklep na extendované zápěstí vyvolá bolest šířící se v zóně příslušného nervu (Tinnelův příznak). Často však bývá objektivní klinický nález chudý.

Vvšetřovací metodv - základní objektivní metodou je vyšetření nervů pomocí stimulační elektromyografie (EMG). Principem této metody je měření rychlosti a kvality vedení vzruchu motorickými nebo senzitivními nervovými vlákny. V průběhu nervu je aplikován elektrický podnět, který vyvolá svalový stah. Měří se doba latence mezi stimulem a vzniklou svalovou odpovědí a vypočítává se rychlost vedení v příslušném úseku periferního nervu. U postiženého nervu je prodloužena latence a zpomalena rychlost vedení.

Diferenciální diagnostika - nejčastěji je nutno odlišit obtíže způsobené krčním vertebrogenním syndromem - cervikobrachiálním (rtg krční páteře, podrobné neurologické vyšetření) a event. polyneuropatie (diabetické, paraneoplastické, etylické aj.) odhalením primární příčiny a EMG pozitivním nálezem i na ostatních nervech (dolní končetiny).

Léčba – spočívá v dlouhodobé terapii vazodilatancii, vitamíny skupiny B, aplikací fyzikální terapie, u syndromu karpálního tunelu je někdy doporučován lokální obstřik kortikoidy, v počátečních stadiích se tak můžeme vyhnout operačnímu řešení, které spočívá v protětí lig. carpi transversum a uvolnění nervu. U poruch dosahujících střední tíže je nutné vyřazení z rizika vibrací.


Stručné shrnutí postižení periferního nervového systému z vibrací a z přetěžování poskytuje následující prezentace.

 

p43_mini
Postižení  nerv. systému
- stručné shrnutí (PDF)



 


ESF EU TENTO PROJEKT JE PODPOROVÁN MINISTERSTVEM ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY Z FONDU ROZVOJE VYSOKÝCH ŠKOL CR MŠMT