Stimulační elektromyografie - EMG - se používá k objektivizaci stupně poškození nervů. Poskytuje také obraz o tom, zda kompresivně - ischemická neuropatie neprobíhá na pozadí nějaké jiné, latentně probíhající polyneuropatie. Vyšetříme-li totiž současně ostatní, zdánlivě nepostižené nervy, například dolních končetin, můžeme tuto latentní polyneuropatii dobře odhalit (např. etylickou, diabetickou, malnutriční nebo toxickou).

Stimulační elektrodu přikládáme podél průběhu nervu katodou ve směru požadovaného šíření vzruchu směrem k aktivní záznamové elektrodě.

Snímací elektrody jsou dvě. Ta, která je umístěna nad zdrojem napěťových změn, se nazývá aktivní elektroda, ta, která je od zdroje vzdálená, je referenční elektroda.

Při vyšetření vedení motorickými vlákny nervu je aktivní elektroda umístěna nad motorickým bodem svalu, obvykle uprostřed bříška svalu. Referenční elektroda se připevní nad indiferentní oblast - kost, šlachu. K záznamu se používají elektrody povrchové nebo jehlové. Jehlové elektrody mají výhodu, že mohou snímat aktivitu ze svalů uložených hlouběji a překrytých jinými svaly, umožňují rozlišit jednotlivé svaly ve svalových skupinách, nevýhodou je invazivnost vyšetření a záznam jen z malé oblasti svalu.

Při vyšetření senzitivních vláken nervu se na prstech používají kroužkové elektrody. Aktivní elektroda se připevní na proximální, referenční na distální článek prstu.

Zemnící elektrody se používají nejčastěji páskové, připevňují se mezi stimulační a aktivní elektrodu.

Při vyšetření motorických vláken se stimuluje nerv dle možností nejméně ve dvou vzdálených bodech a sumační svalový potenciál se snímá ze svalů, které jsou inervovány pouze vyšetřovaným nervem. Z rozdílu latencí (proximální a distální) při stimulaci nervu ve dvou místech a vzdálenosti těchto bodů se vypočítává rychlost vedení motorickými vlákny.

Protože senzitivní vlákna neobsahují ve svém průběhu synapse, stačí pouze stimulace nervu v jednom místě k získání rychlosti vedení senzitivními vlákny.

Přínos jehlové EMG v rámci úžinových syndromů je v průkazu patologické spontánní aktivity

Při elektrofyziologickém vyšetření končetin je nezbytné dbát na teplotu končetin (nad 32 st.C na HKK a 30 st. C na DKK). Uvádí se, že pokles teploty o 1 st. C u kondukčních studií senzitivních či motorických vláken znamená snížení rychlosti vedení o 2m/s. Proto je nutné měřit teplotu končetin kožním kontaktním teploměrem a v případě nižších teplot musíme končetinu nejdříve řádně prohřát. Rovněž citlivost jehlové EMG se u chladných končetin snižuje, protože je nižší výskyt fibrilací.