Vyhledávání

V této publikaci cheme čtenáře seznámit s kořeny vzniku chirurgie, stručně s její světovou historií, pdrobně pak s historií českou se zvláštním přihlédnutím k olomoucké a moravské. Podařilo se nám shromáždit údaje z chirurgických pracovišť střední a severní Moravy díky pochopení velkého okruhu kolegů, kteří údaje za svá pracoviště zpracovali. Může se samozřejmě naskytnout otázka, nakolik je v současné době, plné odborných a organizačních změn, aktuální zabývat se historií chirurgie. Domníváme se, že i v tomto případě platí stará pravda „Hisorie je učitelkou národů“ a při znalosti historie se můžeme často vyvarovat zbytečných chyb a omylů. Snad to dokreslují i nálsedující citáty:

C. Bernard (1813-1878): „Stojíme totiž na intelektuálních ramenou svých předchůdců a jsme schopni vidět dále, než oni viděli jen proto, že nám k tomu pomohli.“

R. Jedlička (1925): „Šťastná bude česká chirurgie, dovede-li si uchovat povždy odkaz svých otců.“

M. Duda (2008): „Vzpomínky na naše učitele a vlastní životní zkušenost nás utvrzují v tom, že každá doba i věk má své úkoly a cíle, a tedy i půvaby inspirující nás pro budoucnost.“

Jako všechny oblasti medicíny také cévní chirurgie doznala řady změn. Během minulého století se obor, který se věnoval zástavě krvácení, stal v druhé polovině století oborem, který cévní svazek rekonstruoval. Dalším vývojovým krokem bylo zavedení alernativních endovaskulárních technik, jako jsou dilatace a stentování. Dnešní doba vyžaduje přehodnocení náplně oboru cévní chirurgie a je snahou definovat nové standardy a limitující faktory.

Předkládaný text je souhrn současných literárních a vlastních poznatků v cévní chirurgii. Odpovídá současným trendům a je zřejmé, že se názory budou dále vyvíjet. Nejčastější otázkou zůstává, kdy operovat a kdy ne. Nové techniky jsou minimálně invazivní, používají se hybridní výkony, které kombinují chirurgický a radiologický endovaskulární výkon a moderní zobrazovací techniky zkvalitňují pooperační zobrazení cévního nálezu.

Naší snahou je nové oznatky přiblížit sudentům a tím připomenout, že cévní chirurgie zůstává jednou ze základních chirurgických specializací, která má za úkol zachánit nejenom život a končetiny nemocných, ale také má preventivní poslání v oblasti kvality života.

Na diagnostice a léčbě chirurgických onemocnění se dnes podílí více odborností. Chirurgií prsní žlázy se zabývají všeobecní chirurgové (viz kapitola Diagnostika a léčba onemocnění prsu v bloku Základní výkony ve všeobecné chirurgii). Vrozené deformace hrudníku řeší dětští chirurgové, zatímco problematika srdce a velkých cév spadá do péče kardiochirurgů. Pracovní náplní hrudní chirurgie jsou u nás v dnešním pojetí chirurgická onemocnění plic, mediastina, hrudní stěny jícnu. Problematika onemocnění jícnu je zpracována v samostatné publikaci.