Prof. MUDr. Miloslav Duda, drahomira.klaskova(at)fnol.cz

Modul je určen pregraduálním studentům medicíny a lékařům v postgraduální přípravě. Přináší základní znalosti obecnné chirurgie (chirurgické propedeutiky) se zaměřením na rozvoj znalostí historie chirurgie ve světě i v regionu střední a severní Moravy. Od uživatelů modulu se očekávají dobré znalosti učiva preklinických lékařských předmětů. Nezbytným předpokladem je zájem uživatelů zlepšit své znalosti a dovednosti chirurgické propedeutiky.

Mezi základní onemocnění a výkony ve všeobecné chirurgii náleží:

• Diagnostika a léčba hernií
• Diagnostika a léčba onemocnění žlučníku
• Diagnostika a léčba onemocnění apendixu
• Diagnostika a léčba varixů dolních končetin
• Diagnostika a léčba onemocnění štítné žlázy
• Diagnostika a léčba onemocnění prsu
• Amputace končetin
• Diagnostická rektoskopie a výkony operačním rektoskopem
• Nejčastějí onemocnění a výkony v proktologii.
 

Na diagnostice a léčbě chirurgických onemocnění se dnes podílí více odborností. Chirurgií prsní žlázy se zabývají všeobecní chirurgové (viz kapitola Diagnostika a léčba onemocnění prsu v bloku Základní výkony ve všeobecné chirurgii). Vrozené deformace hrudníku řeší dětští chirurgové, zatímco problematika srdce a velkých cév spadá do péče kardiochirurgů. Pracovní náplní hrudní chirurgie jsou u nás v dnešním pojetí chirurgická onemocnění plic, mediastina, hrudní stěny jícnu. Problematika onemocnění jícnu je zpracována v samostatné publikaci.

V této publikaci cheme čtenáře seznámit s kořeny vzniku chirurgie, stručně s její světovou historií, pdrobně pak s historií českou se zvláštním přihlédnutím k olomoucké a moravské. Podařilo se nám shromáždit údaje z chirurgických pracovišť střední a severní Moravy díky pochopení velkého okruhu kolegů, kteří údaje za svá pracoviště zpracovali. Může se samozřejmě naskytnout otázka, nakolik je v současné době, plné odborných a organizačních změn, aktuální zabývat se historií chirurgie. Domníváme se, že i v tomto případě platí stará pravda „Hisorie je učitelkou národů“ a při znalosti historie se můžeme často vyvarovat zbytečných chyb a omylů. Snad to dokreslují i nálsedující citáty:

C. Bernard (1813-1878): „Stojíme totiž na intelektuálních ramenou svých předchůdců a jsme schopni vidět dále, než oni viděli jen proto, že nám k tomu pomohli.“

R. Jedlička (1925): „Šťastná bude česká chirurgie, dovede-li si uchovat povždy odkaz svých otců.“

M. Duda (2008): „Vzpomínky na naše učitele a vlastní životní zkušenost nás utvrzují v tom, že každá doba i věk má své úkoly a cíle, a tedy i půvaby inspirující nás pro budoucnost.“