Vyhledávání

Na diagnostice a léčbě chirurgických onemocnění se dnes podílí více odborností. Chirurgií prsní žlázy se zabývají všeobecní chirurgové (viz kapitola Diagnostika a léčba onemocnění prsu v bloku Základní výkony ve všeobecné chirurgii). Vrozené deformace hrudníku řeší dětští chirurgové, zatímco problematika srdce a velkých cév spadá do péče kardiochirurgů. Pracovní náplní hrudní chirurgie jsou u nás v dnešním pojetí chirurgická onemocnění plic, mediastina, hrudní stěny jícnu. Problematika onemocnění jícnu je zpracována v samostatné publikaci.

V této publikaci cheme čtenáře seznámit s kořeny vzniku chirurgie, stručně s její světovou historií, pdrobně pak s historií českou se zvláštním přihlédnutím k olomoucké a moravské. Podařilo se nám shromáždit údaje z chirurgických pracovišť střední a severní Moravy díky pochopení velkého okruhu kolegů, kteří údaje za svá pracoviště zpracovali. Může se samozřejmě naskytnout otázka, nakolik je v současné době, plné odborných a organizačních změn, aktuální zabývat se historií chirurgie. Domníváme se, že i v tomto případě platí stará pravda „Hisorie je učitelkou národů“ a při znalosti historie se můžeme často vyvarovat zbytečných chyb a omylů. Snad to dokreslují i nálsedující citáty:

C. Bernard (1813-1878): „Stojíme totiž na intelektuálních ramenou svých předchůdců a jsme schopni vidět dále, než oni viděli jen proto, že nám k tomu pomohli.“

R. Jedlička (1925): „Šťastná bude česká chirurgie, dovede-li si uchovat povždy odkaz svých otců.“

M. Duda (2008): „Vzpomínky na naše učitele a vlastní životní zkušenost nás utvrzují v tom, že každá doba i věk má své úkoly a cíle, a tedy i půvaby inspirující nás pro budoucnost.“

Autorka shromáždila původní kolekci rentgenové dokumentace k problematice: onemocnění bránice a tymus (různé formy hyperplázie tymu). Jednotlivé snímky jsou doplněny stručným popisem.                                                                                                                            

Jako všechny oblasti medicíny také cévní chirurgie doznala řady změn. Během minulého století se obor, který se věnoval zástavě krvácení, stal v druhé polovině století oborem, který cévní svazek rekonstruoval. Dalším vývojovým krokem bylo zavedení alernativních endovaskulárních technik, jako jsou dilatace a stentování. Dnešní doba vyžaduje přehodnocení náplně oboru cévní chirurgie a je snahou definovat nové standardy a limitující faktory.

Předkládaný text je souhrn současných literárních a vlastních poznatků v cévní chirurgii. Odpovídá současným trendům a je zřejmé, že se názory budou dále vyvíjet. Nejčastější otázkou zůstává, kdy operovat a kdy ne. Nové techniky jsou minimálně invazivní, používají se hybridní výkony, které kombinují chirurgický a radiologický endovaskulární výkon a moderní zobrazovací techniky zkvalitňují pooperační zobrazení cévního nálezu.

Naší snahou je nové oznatky přiblížit sudentům a tím připomenout, že cévní chirurgie zůstává jednou ze základních chirurgických specializací, která má za úkol zachánit nejenom život a končetiny nemocných, ale také má preventivní poslání v oblasti kvality života.