Každý stát má svůj seznam nemocí z povolání, ale pro všechny státy jako základ slouží seznam nemocí z povolání vypracovaný Mezinárodním úřadem práce v Ženevě. Existence takového seznamu je nezbytná, neboť volný výklad vztahu mezi nemocí a prací by vedl k anarchii, což je vzhledem k finančně právním nárokům, vyplývajícím z hlášení nemoci z povolání, nežádoucí.
 

Od 1. 1. 1996 platí Seznam nemocí z povolání, který je přílohou k  Nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Obsahuje 83 položek a je rozdělen do šesti kapitol.
 
Kapitola I - Nemoci z povolání způsobené chemickými látkami
Kapitola II - Nemoci z povolání způsobené fyzikálními faktory
Kapitola III - Nemoci z povolání týkající se dýchacích cest, pohrudnice a pobřišnice            
Kapitola IV - Nemoci z povolání kožní 
Kapitola V - Nemoci  z povolání přenosné a parazitární 
Kapitola VI - Nemoci z povolání  způsobené ostatními faktory a činiteli