1. Profesionální onemocnění obecně, jejich uznávání a odškodňování


Předcházející kapitola   ÚVOD  Nasledujici kapitola

1. 4. Odškodňování nemocí z povolání


Podle Zákoníku práce odpovídá za škodu způsobenou zaměstnanci nemocí z povolání zaměstnavatel, u něhož zaměstnanec pracoval za podmínek, kdy nemoc z povolání vzniká. Zaměstnavatel je tomuto zaměstnanci povinen v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout náhradu za:

1.ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti
2.snížení výdělku, při částečné nebo plné invaliditě
3.bolest a ztížení společenského uplatnění podle vyhlášky 440/2001 Sb.
4.účelně vynaložené náklady spojené s léčením
5.věcnou škodu

 

Při úmrtí zaměstnance pro nemoc z povolání je zaměstnavatel povinen v rozsahu své odpovědnosti poskytnout:

1.náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s jeho léčením
2.náhradu nákladů spojených s pohřbem
3.náhradu nákladů na výživu pozůstalých
4.jednorázové odškodnění pozůstalých
5.náhradu věcné škody

 

Při uznání nemoci z povolání vystavuje posuzující lékař lékařský posudek, kterým stanoví výši bodového hodnocení za bolest a ztížení společenského uplatnění podle vyhlášky 440/2001 Sb. Zaměstnavatel pro případy takové odpovědnosti musí být dle zákona pojištěn.

 


Shrnutí kapitoly 1 je obsaženo v následující prezentaci:

 

p1
Nemoci z povolání
(PDF)


 


 



 


ESF EU TENTO PROJEKT JE PODPOROVÁN MINISTERSTVEM ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY Z FONDU ROZVOJE VYSOKÝCH ŠKOL CR MŠMT