Chirurgie, traumatologie, ortopedie

Modul je určen pregraduálním studentům medicíny a lékařům v postgraduální přípravě. Přináší základní znalosti obecnné chirurgie (chirurgické propedeutiky) se zaměřením na rozvoj znalostí historie chirurgie ve světě i v regionu střední a severní Moravy. Od uživatelů modulu se očekávají dobré znalosti učiva preklinických lékařských předmětů. Nezbytným předpokladem je zájem uživatelů zlepšit své znalosti a dovednosti chirurgické propedeutiky.

V našem sdělení prezentujeme kazuistiku velmi závažného následku po obstřiku ramenního kloubu kortikoidy. Na základě jednoho případu nelze pochopitelně činit dalekosáhlé závěry, jde spíše o to uvědomit si, že v žádném případě nejde o banální intervenci, kterou je možné provést kdykoliv a za jakékoliv situace. Naopak zvažovat bychom měli obstřik pokaždé, když před sebou máme pacienta, kterému byly kortikoidy opakovaně aplikovány, a současně svědčí lokální chronický zánět nejen o dlouhodobé poruše tkáňové regulace, ale připouští možnost bakteriální spoluúčasti na patogenezi obtíží.

Když jsme v roce 2011 připravovali k 1. vydání učebnici "Ortopedie pro studenty lékařských a zdravotnických fakult“, bylo nám jasné, že nejde o vyčerpávající studijní materiál. Ostatně jím ani být nemůže, Účelem výuky ortopedie na lékařských a zdravotnických fakultách je pouze uvedení do problematiky. Studenti, kteří se chtějí ortopedií zabývat hlouběji, mají k dispozici jiné texty. Tehdy jsme ortopedii vymezili jako obor, který se zabývá prevencí, diagnostikou a léčbou vrozených a získaných poruch pohybového aparátu. Dnes ke zmíněné učebnici přidáváme samostatný materiál dostupný v elektronické podobě s názvem Komplikace ortopedických operací.

Komplikace si nikdo nepřeje. Obáváme se jich, protože znehodnocují léčebný výsledek, prodlužují terapii a zvyšují náklady o částku spojenou s jejich řešením. Některé komplikace pacienty dokonce ohrožují na životě. Na stranu druhou jsou komplikace nedílnou součástí každého operačního i neoperačního oboru a jejich znalost je základní podmínkou dobré klinické praxe.

V předkládaném díle jsme se pokusili pojednat problematiku záměrně na velmi malé ploše, strukturované a se značným zjednodušením. Pevně věřím, že vám předložené dílo umožní základní orientaci ve světě komplikací ortopedických výkonů. V případě, že budete chtít podniknout hlubší cestu za poznáním, vždy se můžete obrátit na renomované monografie , časopisy, databáze a internetové servery.
 

Artróza je nejčastějším kloubním onemocněním lidí ve středním a starším věku. Je pro ni typická především
bolest provázená různě závažnou ztrátou funkce kloubu. Jde o onemocnění, které nedokážeme vyléčit
a které má tendenci se postupně zhoršovat. Velmi často vede k pracovní neschopnosti, výjimkou není ani
trvalá invalidita. Kromě osobního strádání způsobuje artróza i nezanedbatelné hospodářské ztráty. Podle
údajů zdravotní komise senátu USA činily v roce 2004 přímé i nepřímé medicínské náklady spojené s artrózou
86 miliard dolarů. Jiné statistiky nás zase informují o tom, že artróza je druhým nejčastějším důvodem
pracovní neschopnosti po onemocněních srdce.

Několik slov k vlastní struktuře knížky. Po nezbytné části úvodní, v níž se dotkneme etiologie a patofyziologie
artrózy, následuje část věnovaná klinickému obrazu a diagnostice. Oddíl věnovaný léčbě artrózy byl
připravován tak, aby čtenáři nabídl nejen přehled jednotlivých léčebných modalit, ale umožnil mu i náhled
na posouzení jejich účinnosti.

Jako všechny oblasti medicíny také cévní chirurgie doznala řady změn. Během minulého století se obor, který se věnoval zástavě krvácení, stal v druhé polovině století oborem, který cévní svazek rekonstruoval. Dalším vývojovým krokem bylo zavedení alernativních endovaskulárních technik, jako jsou dilatace a stentování. Dnešní doba vyžaduje přehodnocení náplně oboru cévní chirurgie a je snahou definovat nové standardy a limitující faktory.

Předkládaný text je souhrn současných literárních a vlastních poznatků v cévní chirurgii. Odpovídá současným trendům a je zřejmé, že se názory budou dále vyvíjet. Nejčastější otázkou zůstává, kdy operovat a kdy ne. Nové techniky jsou minimálně invazivní, používají se hybridní výkony, které kombinují chirurgický a radiologický endovaskulární výkon a moderní zobrazovací techniky zkvalitňují pooperační zobrazení cévního nálezu.

Naší snahou je nové oznatky přiblížit sudentům a tím připomenout, že cévní chirurgie zůstává jednou ze základních chirurgických specializací, která má za úkol zachánit nejenom život a končetiny nemocných, ale také má preventivní poslání v oblasti kvality života.

Mezi základní onemocnění a výkony ve všeobecné chirurgii náleží:

• Diagnostika a léčba hernií
• Diagnostika a léčba onemocnění žlučníku
• Diagnostika a léčba onemocnění apendixu
• Diagnostika a léčba varixů dolních končetin
• Diagnostika a léčba onemocnění štítné žlázy
• Diagnostika a léčba onemocnění prsu
• Amputace končetin
• Diagnostická rektoskopie a výkony operačním rektoskopem
• Nejčastějí onemocnění a výkony v proktologii.
 

Na diagnostice a léčbě chirurgických onemocnění se dnes podílí více odborností. Chirurgií prsní žlázy se zabývají všeobecní chirurgové (viz kapitola Diagnostika a léčba onemocnění prsu v bloku Základní výkony ve všeobecné chirurgii). Vrozené deformace hrudníku řeší dětští chirurgové, zatímco problematika srdce a velkých cév spadá do péče kardiochirurgů. Pracovní náplní hrudní chirurgie jsou u nás v dnešním pojetí chirurgická onemocnění plic, mediastina, hrudní stěny jícnu. Problematika onemocnění jícnu je zpracována v samostatné publikaci.

V této publikaci cheme čtenáře seznámit s kořeny vzniku chirurgie, stručně s její světovou historií, pdrobně pak s historií českou se zvláštním přihlédnutím k olomoucké a moravské. Podařilo se nám shromáždit údaje z chirurgických pracovišť střední a severní Moravy díky pochopení velkého okruhu kolegů, kteří údaje za svá pracoviště zpracovali. Může se samozřejmě naskytnout otázka, nakolik je v současné době, plné odborných a organizačních změn, aktuální zabývat se historií chirurgie. Domníváme se, že i v tomto případě platí stará pravda „Hisorie je učitelkou národů“ a při znalosti historie se můžeme často vyvarovat zbytečných chyb a omylů. Snad to dokreslují i nálsedující citáty:

C. Bernard (1813-1878): „Stojíme totiž na intelektuálních ramenou svých předchůdců a jsme schopni vidět dále, než oni viděli jen proto, že nám k tomu pomohli.“

R. Jedlička (1925): „Šťastná bude česká chirurgie, dovede-li si uchovat povždy odkaz svých otců.“

M. Duda (2008): „Vzpomínky na naše učitele a vlastní životní zkušenost nás utvrzují v tom, že každá doba i věk má své úkoly a cíle, a tedy i půvaby inspirující nás pro budoucnost.“