Nukleární medicína v onkologii

Nástup nových zobrazovacích modalit (ultrazvuku, výpočetní tomografie, magnetické rezonance), moderních endoskopických metod, cytologické diagnostiky a detekce nádorových markerů poněkud změnil roli nukleární medicíny v onkologii, ale tato přesto zaznamenala v posledním období rychlý vývoj. Základem tohoto pokroku je několik faktorů:

a. Rozvoj nukleárně medicínské zobrazovací techniky

• vývoj digitálních scintilačních kamer s lepší prostorovou rozlišovací schopností
• možnost celotělových vyšetření s výhodou vizualizace nádorů a jejich metastáz bez ohledu na jejich lokalizaci během jediného vyšetření
• tomografické zobrazení SPECT přinášející vyšší kontrast obrazu
• trojrozměrná prezentace scintigramů
• tomografické zobrazení PET umožoující vizualizaci odlišného metabolismu některých radiofarmak v nádorech

b. Rozvoj nových moderních radiofarmak, umožoujících přechod od nespecifických k vysoce specifickým, kdy se radioaktivní indikátor hromadí v nádorové tkáni ve vyšší koncentraci než v okolní tkáni. Tato radiofarmaka využívají různých metabolických a biologických vlastností individuálních nádorů.

c. Ohnisko zájmu klinických onkologů se posunulo od pouhé detekce nádorů ke zjištění jejich charakteristiky. Zatímco cílem radiodiagnostických zobrazovacích technik jsou převážně morfologické (anatomické) informace o nádorech, nukleární medicína poskytuje především funkční charakteristiky. Radiodiagnostické a nukleárně medicínské metody zde přitom nejsou v konkurenčním vztahu, ale naopak jsou vzájemně komplementární.

 Dostupné kapitoly : 

1. Úvod 
2. Zobrazování nádorů založené na nespecifických mechanizmech 
3. Imunoscintigrafie 
4. Metabolické zobrazování a detekce neuroendokrinních nádorů 
5. Zobrazování somatostatinových a jiných receptorů 
6. Pozitronová emisní tomografie v onkologické diagnostice 
7. Detekce sentinelových lymfatických uzlin (SLU)